Potřebujete poradit? Volejte +420 724 325 894
Zobrazit další články
31. 5. 2017

Dáma v restauraci za První republiky

Stolování

Dnes vám docela jistě přijde normální, že když má žena hlad, zaběhne do restaurace a tam se nají. Tedy myšleno i sama. Sice to mnohé dámy možná nemají rády, protože oceňují společnost. Ale samostatných dívek a žen, které si to užívají, je dozajista mnoho.  

Pojďme opět pro zajímavost otevřít Společenské ABC z roku 1931, abychom věděli, jak to bylo za slavné První republiky. I tehdy bylo něco takového přípustné a možné. Nicméně pro takové případy existovaly pokyny, popsané například právě v této domácí učebnici.

Takže scénář je tento: "Žena, která jde sama do restaurace, samozřejmě vyhledá si stůl naprosto volný, je-li to možno. Při vstupu nikoho nezdraví a nikoho si nevšímá. Musí-li přisednout ke stolu částečně obsazenému, učiní tak s jednoduchým sklonem hlavy, ale dříve se zeptá, je-li místo volné. Když dostala kladnou odpověď, poděkuje, usedne a tím je pro ni veškerý styk s jejím sousedem či protějškem skončen. Slušný muž se také nepokouší nějaký rozhovor navázati. Muž si počíná stejně, jenomže smekne, jakmile do místnosti vkročí."

Rozhodně se nehodilo rukavičky, balíčky či cokoli dalšího házet na ubrus, kam přijdou příbory. Pokud není poblíž šatna, máte požádat o speciální židli, radila autorka učebnice. Rozhodně se také mělo za neslušné obtěžovati své sousedy tím, že byste jim zabírali místo. Pokud nám někdo další podá slánku či jiné propriety, nezapomeneme slušně, vlídně poděkovat, pokračuje výklad. Jak na to? Pozor, provedení není snadné: "Tady je nutno, aby zvláště žena našla pravou míru mezi společenskou vlídností a zdrženlivostí. Aby se nezdála upjatou, ale také aby zbytečně nezavdávala příčinu k seznamování, po kterém netouží," konstatuje příručka.

Samozřejmostí je, že dáma má na sobě celou dobu klobouk. Ten se ani v restauraci neodkládá. Tehdy byla přikrývka hlavy u žen automatickou součástí outfitu.

Našim předkům se také kladlo na srdce, aby v restauraci nikdy neokukovali jiné lidí, natož, co mají na talíři. Otázky klademe diskrétně číšníkovi a ten už nám poradí - taková je instrukce.

Když jsou spolu dáma a pán, on zjišťuje, co by ženě chutnalo a také objednává. A pak, po dobrém pokrmu, dochází na placení. V dnešní době je toto velmi široká otázka, určitě jste o tom také mnohokrát vášnivě diskutovali. Často dochází k situacím, kdy není zřejmé, kdo má vytáhnout peněženku či na různé přetahování a dohadování. Tehdejší učebnicová poučka zněla jasně: "Pán vyrovnává také účet, ať je jejich soukromá dohoda jakákoli. Vypadá velmi nehezky a svědčí o určité společenské netaktnosti, když v restauraci platí dáma, dokonce snad za svého známého nebo manžela. Dáma, která náhodou se sejde v kavárně nebo restauraci se známým pánem, platí sama za sebe."

No leckdy jsou pravidla opravdu věc, která vše usnadňuje, nemyslíte? Jak se na to díváte vy? Máte rádi dnešní dobu, kdy se může skoro všechno nebo byste se radši vrátili k přísnějším způsobům? Dejte nám vědět na naší Facebookové stránce, jsme zvědaví.